Modální slovesa
Reklamní sdělení
Měj své vlastní webové stránky!https://www.websnadno.czMít své vlastní webové stránky nebylo nikdy jednodušší. S WebSnadno je můžete mít i Vy.
Tvorba webových stránekhttps://blog.pageride.comPoznejte výhody balíčku služeb Premium! Aktivujte si jej na 30 dnů ZDARMA.
Grafika Gongihttps://www.gongi.czVýroba a prodej dárkových předmětů

Modální slovesa

 

  • Modální slovesa = způsobová slovesa.
  • Samostatná slovesná kategorie o jedenácti členech.
  • can, could, may, might, shall, should, will, would, must, need, ought

 

Modalita

= slovesný způsob/modus verbi

  • Modalita (z latinského modus - míra, způsob) je vyjádření způsobu platnosti určité výpovědi.
  • Jde o komplexní jev, který zásadně spoluutváří význam věty.

Typy modality:

1. Deontic modality (modalita deontická, dispoziční, primární)

- vyjadřuje následující:

  • schopnost (ability) 
  • dovednost (skill)
  • možnost (possibility)
  • svolení (permission)
  • zákaz (restriction)
  • nutnost (necessity)
  • popřeni nutnosti (unnecessity)
  • doporučení (recommendation)
  • úmysl (intention)
  • předpověď (prediction)
  • očekávání (expectation)
  • okamžité rozhodnutí (momental decision)
  • opakovanost děje (repeating of an action)
  • pravidelnost děje (regularity of an action)
  • nerealizovatelnost děje (impracticability of an action)
  • varování (warning)
  • hrozby (threatening)
  • zdvořilost (politeness)
  • záhodnost (desirability)
  • žádost (request) 
  • slib (promise)

 

2. Epistemic modality (modalita epistémická, jistotní, pravděpodobnostní, sekundární) 

  • Vyjadřuje vyšší či nižší stupeň pravděpodobnosti (probability/likelihood).
  • Může vyjadřovat pozitivní či negativní jistotu (certainty). 
  • Používá se pro vyjadřování atenuace (hedging) = oslabení síly našeho tvrzení.
     He is the best student in our class. → He might be the best student in our class. 
Modals Tab jpg

Společné znaky modálních sloves:

  • Říká se jim "Operators".
  • Za modálním slovesem stojí tzv. "bare infinitive" (holý infinitiv), tj. plnovýznamové sloveso bez částice "to", neboli základní tvar slovesa. Výjimkou je modální sloveso "ought", za kterým následuje tzv. "to-infinitive), neboli infinitiv s částicí "to".
  • Zápor tvoří pouhým přidáním záporky "not" za modální sloveso. U všech modálních sloves se "not" píše odděleně, např. may not, will not, až na jednu výjimku - cannot, které se píše dohromady. 
  • Otázka se tvoří inverzí, tj. změnou slovosledu. V otázce stojí podmět za modálním slovesem.
  • Minulost u epistémické modality všech modálních sloves se tvoří stejně: modal verb + have + past participle (= sloveso + přípona -ed u pravidelných sloves, nebo 3. tvar slovesa z tabulky nepravidelných sloves).
  • Některá modální slovesa mají tzv. opisné tvary (opisy), které se mimo jiné používají pro tvorbu budoucího času a všech perfektních aspektů (present perfect, past perfect, future perfect).

 

Can

1. Deontické "can"

 

a) Vyjadřuje schopnosti (skills).
    Schopnosti jsou vrozené nebo přirozené.

    She can talk so well.

 

b) Vyjadřuje dovednosti (abilities).
     Dovednosti jsou naučené.
 
     She can ride her bike really fast.
     I can´t write essays.

 

c) Otázky na schopnosti nebo dovednosti (questions about skills and abilities).

    Can you breathe?
    Can you draw?

 

d) Používají se se slovesy smyslového vnímání (with verbs of sensory perception).
    Slovesa smyslového vnímání: feel, hear, see, smell, touch.
    Modální sloveso "can" zde zastupuje přítomný čas průběhový, tj. jedná se o děj,
    který probíhá aktuálně v době promluvy.
 
    I can smell it.
    Can you hear it?

 

e) Vyjadřuje teoretickou možnost (theoretical possibility).
    Teoretická možnost značí, že pro naše tvrzení nemáme žádné relevantní důkazy.
    Pouze se něco teoreticky domníváme. 

     It can be cold in the mountains now. (Jedná se pouze o domněnku mluvčího.) 

 

f) Vyjadřuje dovolení (permission).
    Ve větě oznamovací, a je-li podmět 2. a 3. os. je "can" zdvořilejší než "may".
 
    You can come with us. - zdvořilé
    You may come with us. - spíše sarkastické

    V otázkách s 1. os. je naopak zdvořilejší "may".

    May I use your bathroom?
    May I have a question?

 

    Deontická minulost od "can"

  • Pro tvorbu deontické minulosti používáme místo "can" tvar "could".
           Can → could
           Věty s "could" mohou být tedy dvojznačné:

            I could go to the party.

           1) minulost od "can" – Mohl jsem jít na tu oslavu.
           2) přítomnost nebo budoucnost od "could" – Mohl bych jít na tu oslavu.
 
 
 
2. Epistémické "can"
 
  • Používá se pouze v záporné variantě: cannot / can´t.
  • Vyjadřuje nejnižší stupeň pravděpodobnosti.
  • Překládá se jako "určitě ne", nebo "přece ne".
  • Funguje jako významový protiklad k epistémickému "must".
  • "must" = určitě   x   "can´t" = určitě ne
       You must know him. (Určitě ho znáš.)
       You can´t know him. (Určitě ho neznáš.)
 
       It must be Jane. (To je přece Jana.)
       It can´t be Jane. (To přece není Jana.)
 
       Průběhový infinitiv přítomný:
       It must be raining outside. (Venku určitě prší.)
       It can´t be raining outside. (Venku určitě neprší.)

 

Epistémická minulost od "can´t"

  • can´t + have + past participle
      He can´t have won the race. (Určitě ten závod nevyhrál.)
      He can´t have stolen the money. (Přece ty peníze neukradl.) 

 

Průběhový infinitiv minulý:

  • can´t + have + been + full verb-ing

It can´t have been raining yesterday. (Včera určitě nepršelo.)

 

 
 

Could

 

1. Deontické "could"

Reprezentuje dva tvary:

1. "Could" kondicionálové

  • "Could" = mohl bych/bys/by/bychom/byste
  •  Odkazuje na přítomnost nebo budoucnost. 
       I could do it now. (Mohl bych to udělat teď.)
       You could go there tomorrow. (Mohl bys tam jít zítra.)

 

2. "Could" preteritární

  • Vyjadřuje minulost od "can".
  • I could = mohl jsem, you could = mohl jsi....

 

Díky tomu může být význam vět s modálním slovesem "could" dvojznačný.
O významu rozhoduje kontext.

I could invite him. 

  • Mohl bych ho pozvat. (kondicionálové "could")
  • Mohl jsem ho pozvat. (preteritární "could")

 

Kondicionálové "could" se používá v následujících případech:

 

a) Vyjadřuje kondicionál (conditional).

    You could know it. (Mohl bys to vědět.)

 

b) Vyjadřuje zdvořilé žádosti (polite requests).

    Could you help me with my homework?
    Could I go home?

    Odpovídáme však pomocí "can" → Yes, you can. / No, you can´t.

 

c) Vyjadřuje hypotetickou možnost (hypothetical possibility).
    Hypotetická možnost se zakládá na určité představě nebo teorii.

    In the previous school, John had the best marks. He could be clever.

    (Díky představě/teorii, že chytří lidé mají výborné známky, došel mluvčí k hypotéze,
      že John by mohl být chytrý, protože i on měl výborné známky.)
 
 
d) Minulostní "could", tedy could have + past participle vyjadřuje děj,
který se mohl odehrát v minulosti, kde mohl být realizován, ale také nemusel.
 
He could have seen the accident out of his window.
(Mohl vidět tu nehodu z okna.)
 
Tato věta připouští variantu, že dotyčný člověk, měl tu možnost nehodu ze svého
okna viděl (okno bylo situováno správným směrem atd.), ale ani tak ji vidět nemusel, 
např. v danou dobu u okna vůbec nestál. 
 
I could go to the party. (Mohl jsem jít na tu oslavu.) 
→ tato věta je významově neutrální, nevím, zda mluvčí šel, nebo nikoliv
 
I could have gone to the party. (Mohl jsem jít na tu oslavu.)
→ mluvčí naznačuje, že měl možnost na oslavu jít, ale nevyužil jí
 
 
 
2. Epistémické "could"
 
 
Minulostní "could" záporné, tedy couldn´t have + past participle, vyjadřuje
jak modalitu deontickou (= není možné, aby), tak modalitu epistémickou
(= není možné, že). V některých větách, bez hlubšího kontextu, nemusí
být možné rozlišit, o kterou modalitu se jedná.
 
He couldn´t have done it alone.
 
a) deontický význam → Není možné, aby to udělal sám.
(Mluvčí říká, že není v silách jedince, aby danou věc zvládnul sám.)
 
b) epistémický význam → Není možné, že to udělal sám. / Určitě to neudělal sám.
(Mluvčí říká, že nevěří tomu, že to dotyčný člověk zvládnul sám.)
 
epistemický význam je tedy synonymní k epistemickému významu 
can´t have + past participle → He can´t have done it alone. 
 
 
You couldn´t have done more. (Nemohli jste udělat víc.)
→ pouze deontický význam → Nebylo možné, abyste udělali víc. / Nebylo to
ve vašich silách. Zde bychom deontický význam mohli parafrázovat jako:
You were not able to do more. / It was not in your power to do more.
 
You couldn´t have looked everywhere. (Není možné, že jste hledali všude. /
Určitě jste nehledali všude.)
→ pouze epistémický význam, synonymní k You can´t have looked everywhere.
 
 
 

May

 

1. Deontické "may"

 

a) Zdvořilé žádosti (polite requests) ptáme se na svolení (asking for permission)

May I go to the bathroom?
May I use your phone?

odpovědi se tvoří pomocí "can", "may" by znělo sarkasticky

Yes, you can. x No, you can´t.

 

b) Úřední nápisy (official notices)

You may enter this room without asking. (Smíte vstoupit bez žádání o svolení.)

často v záporu, který vyjadřuje zákaz (restriction)

Children may not run at the museum. (Děti nesmějí běhat v muzeu.)
You may not thouch the exhibits. (Nesmíte se dotýkat exponátů.)

Gramaticky se tedy jedná o synonymum k "mustn´t" , které je ovšem hovorové.

Dále je možné zákaz vyjádřit pomocí opisu od "may", tedy vazby
to be allowed to
 
You may not eat in this room. → formální
You are not allowed to eat in this room. → formální, ale dlouhé
You mustn´t eat in this room. → neformální, hovorové

 

c) Svolení (permission)

You may stay in your friend’s house over the night. (Smíš zůstat u kamaráda přes noc.)

 

d) Vyjadřuje faktickou možnost (factual possibility)

zakládá se na konkrétním faktu, protiklad k teoretické možnosti

Take your coat. It may be cold tonight. (Vezmi si kabát. V noci může být zima.)
= faktická možnost → pro naše tvrzení máme nějaký faktický "důkaz",
např. Vyjdeme na balkón a cítíme, že už se ochlazuje.
 
It can be cold in the mountains now. (Na horách může být nyní zima.)
= teoretická možnost → pro naše tvrzení nemáme důkaz, jedná se o domněnku 
 
 
 
2. Epistémické "may"
 
Jak kladné "may", tak záporné "may not" vyjadřují pravděpodobnost 50%,
nebo chcete-li pravděpodobnost 50:50.
  • překlad: "možná"
He may be at home now. (Možná je nyní doma.) = 50%
He may not be at home now. (Možná není nyní doma.) = 50%
 
Může se vázat i s průběhovým infinitivem, tj. be + full verb-ing
He may be waiting for us now. (Možná na nás nyní čeká.)
 
Epistémická minulost kladná: may have + past participle
Epistémická minulost záporná: may not have + past participle
 
He may have known her. (Možná ji znal.)
He may not have known her. (Možná ji neznal.)
 
Průběhový infinitiv minulý kladný: may have been + full verb-ing
Průběhový infinitiv minulý záporný: may not have been + full verb-ing
 
It may have been raining last night. (Možná včera v noci pršelo.)
It may not have been raining last night. (Možná včera v noci nepršelo.)

 

 

Might

 

1. Deontické "might"

a) kondicionálové "might" (conditional "might")

Stejně jako "may" vyjadřuje svolení a možnost ale tentativněji (váhavěji).
 
svolení: You might use my computer instead of yours.
 
možnost: A: Where are we now? (when driving)
                B: We might be somewhere near Denver.
 
otázky na možnost: Might it be true? (váhavější než could)
 
 
b) Servilní otázky (servile questions) 
velmi slušné otázky na svolení (very polite asking for permission)
 
Might I use your phone? (Mohl bych použít váš telefon?)
Yes, you can. x No, you can´t.
 
 
Deontická minulost od "might"
 
a) Preteritární "might" jako minulost od "may" se používá pouze
ve vedlejších větách závislých obsahových:
 
I didn´t know that I might not do it. (Nevěděl jsem, že to nemohu dělat.)
I wish I might go there. (Kéž bych tam mohl jít.)
 
b) Might have + past participle
Vyjadřuje jak možnost uskutečnitelnou, tak děj neuskutečněný.
 
What might have seem impossible a decade ago is now a reality.
(Co se před deseti lety zdálo býti jako nemožné, je nyní realitou.)
= možnost uskutečnitelná
 
It might have been worse. (Mohlo to být horší.) = děj neuskutečněný
You might have let me know. (Mohl jsi mi dát vědět.) = děj neuskutečněný

 

2. Epistémické "might"

  • Vyjadřuje pravděpodobnost nižší než 50%.
  • Překlad: "možná"
He might be at home. (Možná je doma.) ↓ 50%
He might not be at home. (Možná není doma.) ↑ 50%
 
Může se vázat i s průběhovým infinitivem, tj. migh be + full verb-ing
It might be snowing tonight. (Možná, že bude v noci sněžit.)
 
Epistémická minulost kladná: might have + past participle
Epistémická minulost záporná: might not have + past participle
 
He might have arrived in time. (Možná přijel včas.)
He might not have left the passport at home. (Možná nenechal ten pas doma.)
 
Průběhový infinitiv minulý kladný: might have been + full verb-ing
Průběhový infinitiv minulý záporný: might not have been + full verb-ing
 
The programme might have been working fine before Jim started modifying it.
(Možná ten program fungoval dobře, než ho Jim začal upravovat.)
 
The sun might not have been shinging when they got back home so early.
(Možná, že slunce nesvítilo, když se vrátili domů tak brzy.)
 
 
 
 

Must

 

Deontické "must"

  • Překlad: "muset"

 

a) Vyjadřuje všeobecnou nutnost (general necessity).

Everybody must die. (Každý musí zemřít.)
Everybody must sleep. (Každý musí spát.)
Children must go to school. (Děti musí chodit do školy.)
 
 
b) Vyjadřuje nutnost plynoucí z naší vlastní vůle (a necessity of one´s own will).
 
I must clean my bedroom, I can´t see the mess anymore. 
(Musím si uklidit pokoj, už se na ten nepořádek nemohu dívat.)
 
 
c) Vyjadřuje rozkaz (command).
 
V těchto případech vždy používáme opis:
Have to - 1. a 2. osoba j. č. a všechny osoby mn. č.
Has to - 3. osoba j. č.
 
You have to clean it now! Just do it!
(Musíš to uklidit hned! Prostě to udělej!)
He has to mow the grass. His mother has ordered him to. 
(Musí sekat trávu. Jeho matka mu to nařídila.)
 
 
V otázkách se používá opis have to
 
Do you have to go to that meeting? (Musíš jít na tu schůzi?)
Does he have to buy a new mobile phone? (Musí si koupit nový mobil?)
 
 
Vyjadřování deontického záporu
 
a) vyjadřování zákazu (expressing prohibition) → mustn´t = nesmět
 
You mustn´t do it! (Nesmíš to dělat!)
 
b) popření nutnosti (expressing unnecessity) → don´t/doesn´t have to = nemuset
 
You don´t have to do it! (Nemusíš to dělat.)
 
 
Deontická budoucnost od "must"
  • Vždy používáme opis have to ve všech osobách.
  • Opis používáme pro vyjadřování obou typů nutností.
  • Opis používáme i pro vyjadřování rozkazu.
I will have to clean my bedroom. (Budu si muset uklidit pokoj.)
She will have to do it tomorrow. (Bude to muset udělat zítra.)

 

Deontická minulost od "must"

  • Vždy používáme opis had to ve všech osobách.
  • Opis používáme pro vyjadřování obou typů nutností.
  • Opis používáme i pro vyjadřování rozkazu.
  • V záporu používáme didn´t have to
I had to complete the project yesterday. (Včera jsem musel dokončit ten projekt.)
I didn´t have to hurry. (Nemusel jsem spěchat.)
Did you have to be so agressive? (Musel jsi být tak agresivní?)
 
  • Tvar "must" se v deontické minulosti používá pouze ve vedlejších větách závislých obsahových:

I told him what he must do. (Řekl jsem mu, co musí udělat.)

 

 

2. Epistémické "must"

  • Vyjadřuje nejvyšší stupeň pravděpodobnosti – jistotu (certainty).
  • Jedná se o jistotu založenou na faktech.
  • Překlad: "určitě"

You must know him. (Určitě ho znáš.) = 100%

zápor: You can´t know him. (Určitě ho neznáš.) = 100%

                                                            

Výjimečně se epistémické "must" vyskytuje i v otázkách:

What must he think?  (Co si tak musí myslet?)

 

Může se vázat i s průběhovým infinitivem, tj. must be + full verb-ing

Can you smell it? He must be frying potato pancakes.
(Cítíš to? Určitě smaží bramboráky.)

 

Epistémická minulost kladná: must have + past participle
Epistémická minulost záporná: can´t have + past participle
 
He must have stolen it. (Určitě to ukradl.)
He can´t have stolen it. (Určitě to neukradl.)
 
 
Průběhový infinitiv minulý kladný: must have been + full verb-ing
Průběhový infinitiv minulý záporný: can´t have been + full verb-ing
 
He must have been preparing this lunch forever.
(Určitě vařil tento oběd celou věčnost.)
 
He can´t have been working on it as long as you say.
(Určitě na tom nepracoval tak dlouho, jak říkáš.)

 

Výjimečně se pro vyjadřování epistemického významu používá i opis
have to / has to:

There has to be a reason for it. (Určitě je pro to nějaký důvod.)

 

 

Shall

1. Deontické "shall"

a) Používá se v otázkách na 1.os. j. a mn. čísla

  • Překlad: "mám"
  • Mluvčí se domnívá, že by měl být děj realizován.
  • Mluvčí žádá o potvrzení kladné varianty.
Shall I invite Paul? (Mám pozvat Pavla?)
Shall we go to see him right now? (Máme ho jít navšívit zrovna?)

        

b) V úředním jazyce vyjadřuje formální záhodnost

  • Nahrazuje neformální "must".
  • Překlad: "muset"
  • Je nutné něco udělat.
  • Ve prospěch kolektivu nebo většiny.

The contract shall be signed by Friday. (Ta smlouva se musí podepsat do pátku.)

 

c) Používá se jako dovětek v rozkazu na 1. os mn. č.

  • Jedná se o zdvořilý rozkaz vyjadřující návrh.
  • Tázací způsob vyjadřující zdvořilý rozkaz.
Let´s buy it, shall we? 
Let´s go to the disco, shall we?
Let´s not do it, shall we?
 

d) Vyjadřuje zdvořilé návrhy formou otázek

Shall we dance? (Smím prosit? / Zatančíme si?)
Shall we go to the disco? (Půjdeme na diskotéku?)
 
 
e) Dříve se "shall" používalo stejně jako "will" pro tvorbu budoucího času ve všech
osobách. Vyjadřovalo například slib, rozhodnutí, úmysl, hrozby, varování. Nyní se
v těchto případech používá pouze "will". "Shall" by znělo příliš knižně, zastarale.

 

2. Epistémické "shall"

  • Vyjadřuje vysoký stupeň pravděpodobnosti.
  • Vyšší než "should", ale nižší než "will" nebo "must".
  • Jedná se o pravděpodobnost cca 80%.
  • Překlad: "s největší/nejvyšší pravděpodobnosti".
He shall be at home by 8 o’clock.
(S největší pravděpodobností bude doma do osmi hodin.)
 
By which time I should be gone and you shall be dead.
(Tou dobou bych měl být pryč a vy s největší pravděpodobností mrtev.)

 

 

Should 

 

1. Deontické "should"

 

a) Vyjadřuje osobní doporučení.

  • Mluvčí něco doporučuje.
  • Překlad: "měl bys"

You should pay the bill. (Měl bys zaplatit ten účet.) → doporučuji ti to já

  • Oproti tomu existuje vazba "to be to".                  
  • Ta vyjadřuje neosobní doporučení.
  • Doporučuje někdo jiný, já pouze připomínám.
  • Vazba se časuje: I am to, you are to, he is to atd.
You are to pay the bill. (Měl bys zaplatit ten účet.)
→ doporučil to někdo jiný, já pouze připomínám
 
Minulost: should have + past participle
  • Vyjadřuje děj, který se neuskutečnil.
You should have paid the bill. (Měl jsi zaplatit ten účet.)
→ doporučoval jsem to já 
→ vím, že jsi nezaplatil
 
∗ Ačkoliv "should" s minulým infinitivem vyjadřuje děj, který se neuskutečnil,
může se tento předpoklad ukázat jako milný:
 
A: You should have turned the light off. (Měl jsi zhasnout to světlo.)
B: But I did turn it off. (Však jsem ho zhasnul.)
 
 
Vazba "to be to" v minulosti:
 
a) was to / were to + holý infinitiv přítomný (= zákl. tvar slovesa)
→ vyjadřuje děj neutrální = nevíme, zda byl realizován nebo ne
 
You were to pay the bill. (Měl jsi zaplatit ten účet.)
→ doporučil to někdo jiný, já pouze připomínám
→ nevím, zda jsi zaplatil nebo ne
 
b) was to / were to + minulý infinitiv (= have + 3. tvar slovesa/-ed)
→ vyjadřuje děj nerealizovaný/neuskutečněný
 
You were to have paid the bill. (Měl jsi zaplatit ten účet.)
→ doporučil to někdo jiný, já pouze připomínám
→ vím, že jsi nezaplatil
 
 
b) "Should" v podmínkových souvětích
 
  • Běžně se vyskytuje v podm. souvětích ve větách hlavních.
  • Speciální použití má ve větách vedlejších, po spojce "if".
  • Překlad: "snad", "náhodou", "snad náhodou"
If my mother should call, tell her I’ve gone out.
(Kdyby máma snad/náhodou volala, řekni jí, že jsem šel ven.)
  • V tomto typu souvětí lze použít i inverze.
  • Odstraníme "if" a vyměníme pořádí podmětu a modálního slovesa.
Should my mother call, tell her I’ve gone out.
= If my mother should call, tell her I’ve gone out.
 
Should I remember, I will let you know.
(Kdybych si náhodou vzpomněl, dám ti vědět.)
= If I should remember, I will let you know.

 

c) Používá se ve vedlejších větách po vybraných slovesech.

Jedná se o slovesa, která vyjadřují žádání, návrhy, rozkazy, trvání na něčem,
doporučení a přání:
 
ask (žádat), request (zdvořile žádat), demand (požadovat), require (vyžadovat)
propose (navrhovat), suggest (navrhovat), recommend (doporučovat), desire (přát si)
insist (trvat na), order (nařídit), direct (nařídit)
 
John insists that we should arrive until 5 p.m.
(John trvá na tom, abychom přijeli do pěti.)
 
She required that we should finish the project by this Friday.
(Vyžadovala, abychom dokončili ten projekt do tohoto pátku.)
 
∗ Americká angličtina používá v tomto typu souvětí místo "should"
tzv. konjunktiv přítomný = základní tvar slovesa. Pro nerodilého mluvčího může
konjunktiv přítomný působit zvláštně, protože je-li podmětem věty vedlejší
třetí os. j. č. (he-she-it), u slovesa není přípona -s:
 
US: Paul demands that she come too. 
Brit: Pauld demands that she should come too.
(Paul požaduje, aby přišla také.)
 
US: They request that we be patient.
Brit: They request that we should be patient.
(Zdvořile nás žádají, abychom byli trpěliví.)
 
Po slovese "suggest" může následovat "should" nebo gerundium (-ing tvar):
Peter suggested that we should go to the pub.
Peter suggested going to the pub. → činitel děje předchozí vedlejší věty
                                                            je zde nevyjádřen

 

d) Používá se ve vedlejších větách po vybraných přídavných jménech.

     1. Po přídavných jménech vyjadřujících možnost, nutnost nebo záhodnost:

         crucial (zásadní), desirable (žádoucí), essential (podstatný),
         important (důležitý), likely (pravděpodobný), necessary (nutný),
         possible (možný), propable (pravděpodobný), vital (zásadní)
 
         It is crucial that we should come in time.
         (Je zásadní, abychom přišli včas.)
 
         It is necessary that he should send the parcel today.
         (Je nutné, aby poslal ten balík dnes.)
 
         It is important that everybady should be present.
         (Je důležité, aby byli všichni přítomni.)
 
∗ I v tomto typu souvětí používá americká angličtina místo "should"
konjunktiv přítomný:
 
It is crucial that we come in time.
It is necessary that he send the parcel today.
It is important that everybody be present.
 

     2. Po hodnotících přídavných jménech:

        It is fortunate that... (Je štěstí, že...)
        It is odd that... (Je divné, že...)
        It is lucky that... (Je štěstí, že...)
        It is a pity that... (Je škoda, že...)
        It is strange that... (Je zvláštní, že...)
        I am surprised that... (Jsem překvapený, že...)
        It is unfortunate that... (Je nešťastné, že...)
        It is unlucky that... (Je nešťastné, že...)
        It is unthinkable that... (Ne nemyslitelné, že/aby...)
 
∗ I v tomto typu souvětí používá americká angličtina místo "should"
konjunktiv přítomný:
 
        It is unthinkable that John should come late. = Brit.
       (Je nemyslitelné, aby přijel John pozdě.)
 
       It is unthinkable that John come late. = US.
 
        
e) Používá se v otázkách.
 
    1. Otázky vyjadřující znejistění:
 
        How should I know? (Jak to mám vědět?)
        Why should he think so? (Proč by si to měl myslet?)
 
    2. Otázky, pomocí kterých žádáme o radu nebo souhlas: 
 
       Should I buy a new cell phone or not?? (Měl bych si koupit nový mobil nebo ne?)
       Should I help him? (Měl bych mu pomoci?)
       Should I call for a doctor? (Měl bych zavolat lékaře?)
 
 

2. Epistémické "should"

  • Vyjadřuje pravděpodobnost cca 60 - 75%.
  • Může odkazovat na budoucnost. 
  • Mnohé věty s "should" mají epistémický význam i deontický:
They should know the results tomorrow.
(Měli by znát ty výsledky zítra.)
 
a) epistémický význam:
Měli by znát ty výsledky zítra.
= Je pravděpodobné (60 - 75%), že je budou zítra znát.
 
b) deontický význam:
Měli by znát ty výsledky zítra.
= Bylo by záhodné/vhodné, aby znali ty výsledky zítra.
= Měli bychom jim sdělit ty výsledky do zítřka. 
 
There should be beer in the fridge.
(V lednici by mělo být pivo.)
a) epistémický význam: Je pravděpodobné (60 - 75%), že je v lednici pivo.
b) deontický význam: V lednici by mělo být pivo. → Bylo by dobré, aby tam bylo.
 
 
Může se vázat i s průběhovým infinitivem, tj. should be + full verb-ing
It should be raining tomorrow. (Zítra by mělo pršet.)
 
 
Epistémická minulost kladná: should have + past participle
Epistémická minulost záporná: should not have + past participle
 
They should have known the results yesterday.
(Ty výsledky měli znát včera.)
They should not have known the results yesterday.
(Ty výsledky neměli znát včera.)
 
Průběhový infinitiv minulý kladný: should have been + full verb-ing
Průběhový infinitiv minulý záporný: should not have been + full verb-ing
 
It should (not) have been snowing yesterday.
(Včera mělo/nemělo sněžit.)

 

 

 

Will

 

1. Deontické "will"

 

a) Predictions and Expectations (předpovědi a očekávání)

Tomorrow will be hot and sunny. = prediction
I think that Tom will come at 5 o´clock. = expectation

 

b) Future Intentions (úmysl v budoucnosti)

I will retire in 2040. (Mám v úmyslu jít do důchodu v roce 2040.)

 

c) Momental Decisions (okamžitá rozhodnutí)
Jedná se o okamžitá rozhodnutí v náhlé, neočekávané situaci.
 
A: The phone is ringing.
B: I will pick it up.
We are running out of petrol. I will stop at the nearest petrol station.

 

d) Warnings and Threatenings (varování a výhružky)

You will fail the test if you don´t study hard. = warning
I will tear you apart! = threatening

 

e) Promises (sliby)

I will help you.

 

f) Polite Requests (zdvořilé žádosti)
Jedná se o překrývání intenční modality, kdy pomocí tázacího způsobu
vyjadřujeme zdvořilou žádost, která je prakticky zdvořilou formou rozkazu. 
 
Will you bring me the money? = Bring me the money, will you?
(Přineseš mi ty peníze?)

 

g) Repeating Action in the Present (opakující se děj v přítomnosti)
  • Děj, který se opakuje v přítomnosti a bude se i nadále opakovat.
  • Pojí se s příslovečnými určeními času začínajícími zájmenem every.
  • Překlad: pomocí slovesné přípony -vám (chodívám, hrávám, slýchávám...)

I will walk the dog every evening. (Venčívám psa každý večer.)

 

h) "Will" v podmínkových souvětích ve větách vedlejších po spojce "if"
  • Jedná se o tzv. First Conditional (první kondicionál).
  • Běžně je ve větě hlavní, kde vyjadřuje budoucí děj.
  • Speciální použití má ve větě vedlejší po spojce "if".
  • Zde vyjadřuje laskavost.
  • Překlad: "prosím"
If you will help me, we will go home sooner.
(Jestliže mi prosím pomůžeš, půjdeme domů dříve.)
If you will wait for me, I will drive you home.
(Jestliže na mě prosím počkáš, odvezu tě domů.)
 
 
ch) Záporné "won´t" vyjadřuje, že něco nejde s něčím udělat
  • Používá se většinou u vět s neživotným podmětem.
The car won´t start. (To auto nejde nastartovat.)
The hands won´t wash. (Ty ruce nejdou umýt.)
 
"Won´t" ve větách, kde je podmět životný, bývá dvojznačné:
 
We won´t call for help.
a) Lze chápat jako prosté vyjádření záporu v budoucnosti.
    (Nebudeme volat o pomoc.)
b) Lze chápat jako vyjádření toho, že něco nejde udělat.
    (Nedovoláme se pomoci.)
    → Nebo-li o pomoc volat budou, ale nedovolají se jí.

 

2. Epistémické "will"

  • Vyjadřuje nejvyšší stupeň pravděpodobnosti – jistotu (certainty).
  • Jedná se o jistotu založenou na pravidelnosti děje.
  • Jsem si něčím jistý, protože se daný děj odehrává opakovaně.
  • Překlad: "určitě"
A: Someone is knocking at the door. (Někdo klepe na dveře.)
B: It will be a postman. (To je/bude určitě pošťák.)
→ Jsem si jistý, protože vždy chodí touto dobou. = pravidelnost děje
 
Může se vázat i s průběhovým infinitivem, tj. will + be + full verb-ing
Hurry up! He will be waiting for us. (Pospěš! Určitě na nás už čeká.)
 
Minulost: will + have + past participle
 
We are late again! The film will have started.
(Jdeme opět pozdě! Film už určitě začal.)
 
 

 

Would

 

1. Deontické "would"

a) Vyjadřuje kondicionál (conditional)

  • Překlad: "bych, bys, by, bychom, byste"
  • Odkazuje na přítomnost i budoucnost.
  • Tvoří otázky.
I would go there now. (Šel bych tam teď.) = přítomnost
I would do it tomorrow. (Udělal bych to zítra.) = budoucnost
Would you know the answer? (Znal bys tu odpověď?) = otázka

 

b) Polite Requests (zdvořilé žádosti)

Jedná se o překrývání intenční modality, kdy pomocí tázacího způsobu
vyjadřujeme zdvořilou žádost, která je prakticky zdvořilou formou rozkazu. 
  • Ještě zdvořilejší než "will".
Would you bring me the money? = Bring me the money, would you?
(Přinesl bys mi ty peníze?)

 

c) "Would" v podmínkových souvětích ve větách vedlejších po spojce "if"

  • Jedná se o tzv. Second Conditional (druhý kondicionál).
  • Běžně je ve větě hlavní, kde vyjadřuje kondicionál.
  • Speciální použití má ve větě vedlejší po spojce "if".
  • Zde vyjadřuje laskavost.
  • Překlad: "prosím"
If you would do it for me, I would be happy.
(Kdybys to pro mě prosím udělal, byl bych šťastný.)
If you would help me, we could go home sooner.
(Kdybys mi prosím pomohl, mohli bychom jít domů dříve.)

 

d) Repeating Action in the Past (opakující se děj v minulosti)

  • Děj, který se opakoval v hlubší minulosti.
  • Pojí se s příslovečnými určeními času začínajícími zájmenem every.
  • Překlad: pomocí slovesné přípony -val (chodíval, hrával, slýchával...)
  • Vyjadřuje pouze zvyky, nikoliv situace.
  • V tomto typu použití se nepoužívá ani v otázkách, ani v záporech.
I would walk the dog every evening. (Venčíval psa každý večer.)
I would play tennis every Sunday. (Hrával jsem tenis každou neděli.)

 

e) Záporné "wouldn´t" vyjadřuje, že něco nešlo s něčím udělat

  • Používá se většinou u vět s neživotným podmětem.
The car wouldn’t start. (To auto nešlo nastartovat.)
The hands wouldn’t wash. (Ty ruce nešly umýt.) 
 
 
f) "Would" se používá ve vazbě "would rather"
  • Jedná se o preferenční vazbu.
  • Preferuji jednu z více alternativ.
  • Nebo navrhuji jednu alternativu místo jiné možné alternativy.
  • Může odkazovat i na budoucnost.
  • Překlad: "raději bych/bys/by/bychom/byste"
  • Možné zkrácení would → ´d
A: Do you want to play tennis, basketball, or hockey? (Chceš hrát tenis....?)
B: I´d rather play hockey. (Raději bych si zahrál hokej.)
 
A: We could go to the disco tonight. (Večer bychom mohli jít na diskotéku.)
B: I´d rather stay at home.(Raději bych zůstal doma.)
 
Zápor: I would rather not go there. (Raději bych tam nechodil.)
Budoucnost: I would rather go there tomorrow. (Raději bych tam šel zítra.)
 
 
Tato vazba se může vázat i s průběhovým infinitivem:
Subject + would rather + be + full verb-ing 
 
a) Vyjadřuje, že děj probíhá právě nyní:
I would rather be watching a film right now than learning this grammar. 😄
(Raději bych se nyní díval na film, než se učil tuto gramatiku.)
 
b) Vyjadřuje vid nedokonavý:
I would rather be cooking lunch now. 
(Raději bych teď vařil oběd.) = vid nedokonavý
                      x
I would rather cook lunch now.
(Raději bych teď uvařil oběd.) = vid dokonavý
 
Zápor: I would rather not be saying this to him. (Raději bych mu toto neříkal.)
 
 
Vazba "would rather" lze použít i pro vyjádření minulosti:
a) affirmative: Subject + would rather + have + past participle 
b) negative: Subject + would rather + not + have + past participle
 
I would rather have played tennis. (Byl bych raději hrál tenis.)
I would rather not have invited him. (Byl bych ho raději nezval.)
 
 
V minulosti lze použít minulý infinitiv průběhový:
a) affirmative: Subject + would rather + have + been + full verb-ing
b) negative: Subject + would rather + not + have + been + full verb-ing
  • Zdůrazňuje dlouhodobost děje nebo nedokonavý vid.
I would rather have been cleaning my bedroom the whole day than helping you
with that homework. (Byl bych raději uklízel můj pokoj celý den, než ti pomáhal
                                  s tím domácím úkolem.)
 
I would rather not have been cooking such a spicy meal.
(Byl bych raději nevařil tak ostré jídlo.)
 
 
Vedle vazby "would rather" používá angličtina vazbu "had better":
  • Jedná se o vazbu vyjadřující doporučení → varování.
  • Udělej/nedělej něco, nebo to bude mít negativní následky.
  • Může odkazovat i na budoucnost.
  • Překlad: "Měl bych/bys/by raději, měla by raději, měli bychom raději, měli byste raději"
  • Možné zkrácení had → ´d
You had better leave. (Měl bys raději odejít.)
You had better do it right now. (Měl bys to raději udělat hned.)
 
Zápor: You had better not leave. (Neměl bys raději odcházet.)
Budoucnost: You had better invite her tomorrow. (Měl bys ji raději zítra pozvat.)
 
 
Tato vazba se může vázat i s průběhovým infinitivem:
Subject + had better + be + full verb-ing 
 
a) Vyjadřuje, že děj by měl/neměl probíhat právě nyní:
You had better be finishing the essay now.
(Měl bys už raději dokončovat tu esej.)
 
b) Vyjadřuje vid nedokonavý:
You had better be listening to her.
(Měl bys ji raději poslouchat.) = vid nedokonavý
                      x
You had better listen to her.
(Měl bys ji raději poslechnout.) = vid dokonavý
 
Zápor: You had better not be cutting the bush right now. (Neměl bys raději ten keř nyní
                                                                                           stříhat.)
 
 
Vazba "had better" lze použít i pro vyjádření minulosti:
a) affirmative: Subject + had better + have + past participle 
b) negative: Subject + had better + not + have + past participle
 
I had better have told him. (Raději jsem mu to měl říci.)
I had better not have told him. (Raději jsem mu to neměl říci.)
 
 
V minulosti lze použít minulý infinitiv průběhový:
a) affirmative: Subject + had better + have + been + full verb-ing
b) negative: Subject + had better + not + have + been + full verb-ing
  • Zdůrazňuje dlouhodobost děje nebo nedokonavý vid.
I had better have been watching the film with you.
(Raději jsem se měl dívat na ten film s tebou.)
 
I had better not have been telling her the story.
(Raději jsem jí ten příběh neměl vyprávět.)
 

2. Epistémické "would"

  • Vyjadřuje vysoký stupeň pravděpodobnosti – cca 80%.
  • Jedná se o pravděpodobnost založenou na pravidelnosti děje.
  • Něco pokládám za pravděpodobné, protože se daný děj odehrává opakovaně.
  • Překlad: "nejspíš"
A: Someone is knocking at the door. (Někdo klepe na dveře.)
B: It would be a postman. (To je/to bude nejspíš pošťák.)
 
 
 

Marginal Modals

 

  • Okrajová slovesa.
  • Někdy nazývaná semi modals nebo semi-modal verbs.
  • Vykazují znaky jak sloves modálních, tak plnovýznamových.
  • Okrajově/někdy fungují jako modální sloveso, okrajově/někdy jako plnovýznamové.
  • Nejčastěji se do této skupiny řadí slovesa:
           dare
           need
           ought
           use

 

Dare 

 

  • Vyjadřuje pouze deontickou modalitu.
  • Lze použít jako plnovýznamové sloveso, tzn. je následováno "to-infinitivem".
  • Lze použít jako modální sloveso následované holým infinitivem (bez částice "to").
  • "Dare" jako modální sloveso má jiný význam než plnovýznamové "dare".

 

1. Modální "dare"

  • Následováno holým infinitivem (bez částice "to").
  • Odpovídá českému slovesu: "opovážit se". 

 

a) Affirmative

If John dare go there again, he will be in big trouble.
(Pokud se tam Jan znova opováží jít, bude mít velké problémy.)
 
If he dare cross me again, he will pay dearly for it.
(Pokud se opováží mě znova vytočit, draze za to zaplatí.)
 
 
b) Interrogative
 
How dare you talk to me like that?
(Jak se opovažuješ se mnou takto mluvit?)
 
How dare you tell me such things?
(Jak se opovažuješ mi říkat takové věci?)
 
Dare he meddle with the laws of nature?
(Opovažuje se zahrávat si s přírodními zákony?)

 

c) Negative

  • Lze použít stažený tvar "daren´t, ale není to obvyklé.
I dare not ask him.
(Neopovažuji se ho zeptat.)
 
They daren´t give him a reason to be angry. 
(Neopovažují se zavdávat mu důvod k naštvání.) 
 
No one dare question my authority! 
(Ať se nikdo neopovažuje zpochybňovat moji autoritu!)
 
 
  • Modální "dare" není schopné vyjádřit budoucnost a víceméně ani minulost.
  • S minulostním modálním "dare" se setkáváme pouze ve vedlejších větách závislých obsahových:

      He said he daren´t ask. (Řekl, že se neopovážil zeptat.)

 
 
2. Plnovýznamové "dare"
 
  • Následuje za ním "to-infinitiv".
  • V moderní angl. se často používá i v případech výše zmíněného modálního "dare".
  • Výjimkou jsou fráze začínající na "How dare sb.", které si zachovávají modální použití.
  • Časuje se, tj. v přítomném čase prostém přibírá ve 3. os. j. č. příponu -s.
  • Budoucnost i minulost vyjadřuje stejnými prostředky jako jakékoliv jiné plnovýznamové sloveso. Tj. budoucnost po "will" nebo např. "going to", minulost s příponou -ed.
  • Odpovídá českému slovesu: "odvážit se, mít odvahu, troufat si". 

 

a) Affirmative

He dares to do things in his own way. 
(Má odvahu dělat věci po svém.)
 
I dare to meet him again.
(Mám odvahu ho znova potkat.)

 

b) Interrogative

Do you dare to take the more advanced exam?
(Máš odvahu skládat tu náročnější zkoušku?)
 
Does he dare to applay for the leading job?
(Má odvahu žádat o práci vedoucího?)

 

c) Negative

He doesn´t dare to argue with our boss.
(Nemá odvahu hádat se s našim šéfem.)
I don ´t dare to tell her the truth.
(Nemám odvahu, jí říci pravdu.)

 

Budoucnost:

I can´t believe he will dare to stand up to his boss..
(Nemohu uvěřit, že se odváží vzepřít svému šéfovi.)

 

Minulost: 

He dared to jump off the cliff. (Odvážil se skočit z toho útesu.)
Did he dare to jump off the cliff?
He didn´t dare to jump off the cliff.
 
  • Sloveso "dare" může nabývat i významu "vyzvat někoho k něčemu".
  • Je tedy synonymní k anglickému slovesu "challenge sb. to do st."
I dare you to ask Suzy on a date.
(Vyzívám tě, abys pozvat Zuzku na rande.)
 
I´ve never been dared to race someone before.
(Nikdy před tím jsem nebyl vyzván/jsem neměl odvahu s někým závodit.)

 

 

Need

 

  • Vyjadřuje pouze deontickou modalitu.
  • Jeho okrajovost spočívá v tom, že lze použít jako plnovýznamové i modální sloveso.
  • V jeho plnovýznamovém použití za ním následuje "to infinitiv".
  • V jeho modálním použití za ním následuje "holý infinitiv", tj. infinitive bez částice "to".

 

1. Modální "need"

 

a) Affirmative

  • V kladných oznamovacích větách se používá jako modální sloveso méně často.
  • Většinou v takové větě naleznete nějaké záporné slovo.
  • Nepoužívá se pro vyjadřování minulosti.
  • Vyjadřuje nutnost (necessity).
  • Překlad: "muset"
No one need think that we are doing this every week.
(Nikdo si nemusí myslet, že toto děláme každý týden.)
 
Nobody need know the name of the person who made the complaint.
(Nikdo se nemusí dozvědět jméno stěžovatele.)
 
Not a thing need change on this page.
(Na této stránce se nemusí měnit ani jedna věc.)
  • Výjimečně se používá i ve větách bez záporného slova.
           We need only follow the instructions.
           (Musíme se pouze držet těchto instrukcí.)
 

b) Questions

  • Otázky na nutnost.
  • Nepoužívá se pro vyjadřování minulosti.
  • Překlad: "muset"
            Need she sing so loud? (Musí zpívat tak hlasitě?)
            Need you go there right now? (Musíš tam chodit právě teď?)

 

c) Negative

  • Vyjadřuje popření nutnosti (unnecessity).
  • Používá se i pro vyjádření minulosti.
  • Překlad: "nemuset"
           You needn´t worry about that. (Nemusíš si s tím dělat starosti.)
           You needn´t do it right now. (Nemusíš to dělat právě teď.)
           You needn´t go to school today. (Dnes nemusíš jít do školy.)

Minulost: needn´t have + past participle

  • Vyjadřuje, že jsme něco nemuseli udělat, ale přesto jsme to udělali.
  • Něco nebylo povinností (obligation) dělat, ale přesto to bylo uděláno.
           I needn't have taken my umbrella. 
           (Nemusel jsem si brát deštník.) → ale přesto vzal
 
           She needn´t have helped me.
           (Nemusela mi pomáhat.) → ale přesto pomohla

 

2. Plnovýznamové "need"

  • Stejně jako modální "need" vyjadřuje nutnost (necessity).
  • Následuje za ním "to infinitiv".
  • Překlad: "muset/potřebovat"

 

a) Affirmative: I need to buy the new cell phone today.
                         (Musím/Potřebuji koupit ten nový mobil dnes.)
 
b) Interrogative: Do you need to use the hairdryer now?
                            (Musíš/Potřebuješ teď používat ten fén?)
 
c) Negative: I don´t need to read another chapter.
                     (Nemusím/Nepotřebuji číst další kapitolu.)

 

Past: didn´t need to

  • Vyjadřuje, že jsme něco nemuseli dělat, a proto jsme to neudělali.
           I didn´t need to take my umbrella.
           (Nemusel jsem si brát deštník.) → tak jsem si ho nevzal

 

! ! !    P o r o v n e j t e :

  • V angličtině existují tedy 3 možnosti, jak říci, že jsme v minulosti nemuseli něco dělat.
           I needn´t have bought the flat. 
           (Nemusel jsem kupovat ten byt.) → ale přesto koupil
 
          I didn´t need to buy the flat.
          (Nemusel jsem kupovat ten byt.) → tak jsem ho nekoupil
 
         I didn´t have to buy the flat.
         (Nemusel jsem kupovat ten byt.) → významově neutrální
                                                                   = nevíme, zda byl děj realizován či ne
 

 

Ought

 

  • "Ought" se považuje za okrajové sloveso, protože vykazuje některé rysy plnovýznamového slovesa a některý rysy modálního slovesa.
  • Je následováno "to-infinitivem" jako ostatní plnovýznamová slovesa.
  • Avšak otázku tvoří prostou inverzí jako slovesa modální.
  • Zápor tvoří pouhým přidáním záporky "not" jako slovesa modální.
  • Ve všech osobách má stejný tvar jako slovesa modální. 
  • Jediné okrajové sloveso, které rozlišuje deontický a epistémický význam.

 

1. Deontic "ought"

  • Vyjadřuje doporučení, nutnost, povinnost nebo záhodnost - podobně jako "should".
  • Avšak je formálnější než "should".
  • Dále může vyjadřovat očekávání, ale mnohem tentativněji (opatrněji) než "will".
  • V určitých kontextech může působit hyperkorektně až zastarale. 
  • Umí odkazovat i na děj budoucí.
  • Překlad: "Měl bych, měl bys, měl(a) by, měli bychom, měli byste"

 

We ought to leave this place at once.
(Měli bychom okamžitě opustit toto místo.) = osobní doporučení
 
I ought to finish the project today, or I will get fired.
(Měl bych/Musím dokončit ten projekt dnes, nebo budu propuštěn.) = nutnost
 
I ought to walk my dog twice a day, at least.
(Měl bych/Musím venčit mého psa alespoň dvakrát denně.) = povinnost
 
You ought to pay your bills in time.
(Měl bys platit své účty včas.) = doporučení plynoucí z vnějších okolností = záhodnost
 
Babies ought to be able to talk by the age of one . 
(Děti by měly umět mluvit do jednoho roku života.) = tentativní očekávání

 

Zápor: You oughtn´t sign the contract today. (Neměl bys tu smlouvu podepsat dnes.)
Otázka: Ought you to come to the office in time? (Neměl bys chodit do kanceláře včas?)
Budoucnost: You ought to deliver the parcel tomorrow. (Měl bys doručit tu zásilku zítra.)

 

Při odkazování na minulost se používá minulý infinitiv:

a) affirmative: Subject + ought to + have + past participle
b) negative: Subject + ought + not + to + have + past participle
 
You ought to have been more careful. (Měl jsi být opatrnější.)
I oughtn´t to have mentioned it. (Neměl jsem to zmiňovat.)
 
∗ Jako ostatní modální slovesa se může vázat i s průběhovými infinitivy - přítomným
   i minulým. 

 

 

2) Epistémické "ought"

  • Stejně jako "should" vyjadřuje pravděpodobnost cca 60 - 75%.
  • Může odkazovat na budoucnost. 
  • Mnohé věty s "ought" mají epistémický význam i deontický.
 
If she left at 11 o'clock, she ought to be here by now.
(Jestliže odjela v 11 hodin, měla by tu už být.) = pouze epistémický význam
 
That ought to be enough food for the four of us. 
(Pro nás čtyři by to jídlo mělo stačit.) = pouze epistémický význam
 
We oughtn´t to have any difficulties.
(Neměli bychom mít žádné problémy.) = pouze epistémický význam
 
  • Stejně jako "should", i "ought" se používá ve větách, které jsou dvojznačné.
  • Připouštějí jak deontickou, tak epistémickou interpretaci. 

He ought to watch that film now. (Měl by se teď dívat na ten film.)

a) deontický význam: Bylo by záhodné/dobré/vhodné, aby se teď na ten film podíval.
b) epistémický význam: Je pravděpodobné, 60 - 75%, že se na ten film nyní dívá.
 

Oughtn´t the food to have been already ready? (Nemělo by to jídlo být již připravené?)

a) deontický význam: Nebylo by dobré/vhodné, aby to jídlo bylo nyní již připravené?
b) epistémický význam: Není pravděpodobné, že je to jídlo již nyní připravené?

 

 

Use

 

  • Slovo "use" má v angličtině celou řadu použití.
  • Používá se jako plnovýznamové sloveso ve významu "použít".
  • Jako plnovýznamové sloveso pro tvorbu "hluboké minulosti".
  • Jako modální sloveso v otázkách a záporech při tvorbě "hluboké minulosti".
  • Jako přídavné jméno "used" ve vazbách: 
                                         get used to + gerund (= ing tvar) - (zvykat si na něco)
                                         be used to + gerund (=ing tvar) - (být zvyklý na něco)
 
 
Hluboká minulost (deep past)
 
  • Zde vazba "used to" vyjadřuje děj, který se odehrál v hlubší minulosti.
  • Děj je nyní skončený.
  • Vyjadřuje zvyky i situace.
  • Při vyjadřování zvyků se pojí s přísl. určeními času začínajícími zájmenem every.
  • Překlad: pomocí slovesné přípony -val, -vával, -vávával  😀
I used to have dinner at 5 p.m. every day. 
(Míval jsem večeři v pět hodin odpoledne každý den.) = zvyk
 
I used to live in London.
(Bydlíval jsem v Londýně). = situace
  • Okrajovost slovesné vazby "used to" spočívá v tom, že při tvorbě otázek a záporů, můžeme se slovesem "use" zacházet jako se slovesem plnovýznamovým i modálním a dokonce se chová velmi nespecificky.

Affirmative:

I used to play tennis. = full verb

Interrogative: 

Did you use to play tennis? = full verb
Used you to play tennis? = modal verb
Did you used to play tennis? =   ?

Negative:

I didn´t use to play tennis. = full verb
I usen´t to play tennis. = modal verb
I didn´t used to play tennis. =   ?

 

Použití slova "use" v příslovečných vazbách

  • Zde nabývá funkce přídavného jména.

1. Vazba get used to + gerund (= ing tvar) - (zvykat si na něco)

  • Vyjadřuje proces zvykání si na něco.
I have to get used to buying things online.  x   Do you have to get used to ...?
(Musím si zvyknout nakupovat online.)
 
I´m getting used to listening to EDM.   x   Are you getting used to...?
(Zvykám si na poslouchání EDM.)
 
I was getting used to dancing in the new shoes.  x  Were you getting used to ...?
(Zvykal jsem si tancovat v těch nových botách.)

 

2. Vazba be used to + gerund (=ing tvar) - (být zvyklý na něco)

  • Vyjadřuje výsledný stav procesu zvykání.
  • Již jsme na něco zvyklí. 
I am used to buying things online.   x   Are you used to ...?
(Jsem zvyklý nakupovat online.)
 
I am used to listening to EDM.   x   Are you used to ...?
(Jsem zvyklý na poslouchání EDM.)
 
I was used to living in a small town.   x   Were you used to living ...?
(Byl jsem zvyklý žít v malém městě.)
 
 

😀 Challenge! - Přeložte následující větu:

Nebývali zvyklí na to, že si museli zvykat používat mobilní telefony.